Do malých místností se jich umístilo přes třicet. Po delší době provozu byla stanovena kapacita MŠ na 20 dětí. Každým rokem se muselo žádat o výjimku, aby jich mohlo docházet více. I když v okolí bylo méně dětí, MŠ v Liboši byla vždy naplněna tak, že nám říkali, že je v Liboši "dobrá voda". Do MŠ chodily i děti ze Štěpánova. Prostředí jsme stále zlepšovali. V době založení MŠ byla Liboš - Krnov samostatnou obcí. Představenstvo mělo vždy pochopení pro potřeby MŠ. Po spojení se Štěpánovem byly podmínky horší. Jen v naší MŠ se stále topilo v kamnech a v kanceláři nebylo topení žádné.
Došlo také k tomu, že se nám ucpal komín a příval sazí jsme musely řešit dopoledním provozem a odpoledne jsme my zaměstnanci uklízeli celou MŠ, která byla zaplavena sazemi. Druhý den ráno byl provoz normální.
Neodešli jsme dříve domů, dokud nebyla škola v pořádku. Všechny mimořádné situace jsme řešily společně obě učitelky se školnicí, v případě potřeby i za pomoci rodičů.
V l. poschodí byly dvě třídy ZDŠ. Podařilo se také, že po generálním úklidu po malování při přípravě na začátek školního roku zůstal nahoře ve třídě otevřený kohoutek u umyvadla (při vypnutí elektrického proudu) a v MŠ byla potopa. Veškerá práce přišla vniveč. Stěny byly zateklé, v zářivkách byla voda a práce začala znovu. Na připravenost na zahájení školního roku se přijela podívat i inspektorka. Děti, které ten den byly v MŠ odpoledne, se druhý den s obavou dívaly ke stropu, jestli na ně nebude opět pršet. I za těchto podmínek šel provoz stále dál.